logo ArtATAK

NovinkyVýstavyUmělciProdejSlužbyO nás
Petr Zubek
Petr Zubek vstoupil do vod českého uměleckého dění několik měsíců těsně před Sametovou revolucí v roce 1989. Byl členem skupiny Pondělí, která v té době vznikla, aby demonstrovala své vlastní umělecké vyjadřování, které se lišilo od tvorby předešlé generace, reprezentované například umělci skupiny Tvrdohlavých. Skupina vznikla na základě studentského přátelství (její členové tehdy ještě studovali). Program skupiny se obracel k všednosti, obyčejnosti a nenápadnosti.
>
Honza Vlasákdesignér šperků>
Martin Velíšek
U Martina Velíška šlo v případě výstavy v galerii Artatak především o osobité pohledy na totéž téma – zvíře. Tomuto tématu se kontinuálně věnuje již přibližně 14 let a částečně právě i touto výstavou ho pro sebe uzavřel a chystá se věnovat následně jiným otázkám. Velíšek nechává zvířata nejen vykonávat lidské činnosti ale také zachází za hranici čistě realistického zobrazení tím, že zdůrazní například jejich charakteristickou vlastnost.

Zvířata umísťuje do nespecifikovaného prostředí, kde hraje důležitou rolí využití barevných ploch. Nejde o pouhé zatraktivnění media malby ale osobité, přímočaré využití této techniky směrem k dalším konotacím a vyprávění drobných osobních příběhů, které tvoří obrazy oslovující diváka přirozenou cestou. 
>
Šimon VejvančickýŠimon Vejvančický
*1981 v Kladně
industriální fotograf, 
člen skupiny Mastní a tvůrce Industrialismu
polaroidy - analogové
>
Jaroslav ValečkaV letech 1991-1998 vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, obor malba u prof. Jiřího Sopka a obor plastika u prof. Jana Hendrycha. Absolvolval stáže a studijní pobyty v Německu, Francii a v Nizozemí. Věnuje se tradičním malířským námětům, zejména krajinomalbě a figurálním kompozicím. Jeho práce vychází z tradice expresionismu, symbolismu a nové věcnosti. Jeho malba je postavena na výrazné barevnosti, práci se světlem a expresivní kresebnou zkratkou. >
Michal TurkovičMichal Turkovič využívá postupy spíše spojované se subkulturami ulice. Tvoří spreji, ovšem oproti klasické plošnosti sprejových realizací buduje vzdušný, iluzivní prostor. >
Dan Trantina
Dan Trantina se pohybuje na výtvarné scéně již od absolutoria v atelieru monumentální malby prof. Načeradského na pražské Akademii v roce 1992. Již na počátku umělecké kariéry se zapsal do povědomí domácího publika expresivně zpracovanými projekty se silně symbolickým přesahem. 

>
David TomášekDavid Tomášek
malíř
designér šperků
šperky fluorescentní v šeru a ve tmě
tvorba inspirovaná zážitky z cest
>
Jakub Tomáš
narozen r. 1982
absolvent AVU, 
žije a tvoří v Jihlavě, ateliérem v Jihlavském pivovar
článek o autorovi v   reflexujlb
v hospodářských novinách
>
Jan Štěpánek
Je scénograf, kostýmní výtvarník i pedagog. V současné době působí jako ročníkový vedoucí na JAMU v Brně, ateliér scénografie. Spolupracuje jako scénograf s řadou předních českých a evropských divadelních a operních režisérů.
>
profesor Miloš ŠejnProfesor Miloš Šejn, 

se do historie galerie Artatak zapsal svou nezapomenutelno performance Zkamenělina Zkomoleniny. Můžete ji shlédnout v galerijní úprave níže.

>
Filip Sabol
Filip Sabol se zajímá o iluzivní prostor obrazu, který buduje na geometrických tvarových systémech. Pracuje se světlem jako konstrukčním prvkem, které nechává prostoupit prostorem objektů, přičemž nejideálnějším tvarem se pro něho stává kostka. Ta se pro něho stává dokonalý modulem k různým barevným i iluzivním experimentům. 
>
Lukáš RaisLukáš Rais absolvoval od roku 2005 do r. 2011
ateliér sochařství na VŠUP pod vedením
Jiřího Beránka a Kurta Gebauera.
Je také držitelem ceny rektora UMPRUM pro rok 2006.






 Lukáš Rais se kromě výtvarna věnuje i literární a divadelní tvorbě – roku 2008 založil lingvistické „DIVADLO COŽE“

  Ve svých sochách přetváří industriální materiály v nové obsahy tak, aby nebylo těžké určit, koho nebo co představují, i když vše je jednoduché pouze na první pohled. Jednoznačným favoritem mezi používanými materiály jsou kovové trubky a jiné průmyslové produkty. 

Tento materiál je podle autora “obdařen dokonalými možnostmi modelace a sám si říká o svoje přetváření”, čímž umožňuje vyjádření jeho vlastních prožitků.  Skrze neživý, studený průmyslový a technický materiál Lukáš Rais představuje lidské emoce, stavy, běžné denní zážitky, lidskou komunikaci. 

Přetváří ho ve vlastní osobní vizi, která je ale velmi blízká každému z nás. Z trubek se tak díky němu stávají živé bytosti, kolem kterých v galerii procházíme a hádáme, co si povídají a vkládáme do nich i své vlastní zkušenosti a zážitky.  Velmi důležitý je i samotný proces výroby soch, při kterém mu pomáhá celý kolektiv spolupracovníků. Ti také do jisté míry vnášejí do procesu své vlastní estetické cítění. Tvorba tak získává do značné míry i sociální význam.
>
Pure beautySamotné umění je pro Pure Beauty jen otázka po čistotě a pravdivosti, může-li být jaká, v tom posledním, ve věcech. V ryzosti, přímosti by snad mohlo být cosi jako krása. Ovšem nemá zde jít o povýšené mentorování, jen o sled pokusů, o ptaní se po tady a teď, s povědomím o obdivuhodné železné kontinuitě minulého umění.
Vybrané obrazy a ceny zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.642679239100085.1073741828.127693053932042&type=1
>
Marcela Podzemnámalba, objekty, instalace>
Petr Písařík
Písaříkovy malby i trojrozměrné objekty vycházejí z určitého rozbití celku. Jedná se o proud neustálých tvarových i myšlenkových proměn, který je vlastní i populárním a masovým produktům. Z tohoto nestabilního dění může oko zachytit jen určité fragmenty, neúplná sdělení, na něž se napojují asociace a vzpomínky.
>
Sylwia PawelkowiczSylwia Pawełkowicz (nar. 1977 ve Varšavě)

Absolventka Fakulty konzervování a restaurování uměleckých děl AVU ve Varšavě; své studijní zaměření rozšířila pod vedením prof. Zygmunta Magnera v ateliéru malby na Fakultě grafiky. Studium zakončila v roce 2008 s vyznamenáním.

Skupinové výstavy:
2002 – Obraz roku 2001, palác Królikarnia (Varšava, Polsko).
2002 – výstava absolventů 21. SLO Jerzyho Grotowského, Ujazdovský zámek (Varšava, Polsko).
2007 – výstava studentů profesora Luise Badosy, Sant Joan les Fonts u Girony (Španělsko).

2007/2008 – výstava z plenéru v rámci XVII. Mikolovských nálad (Galerie MDK Mikołów (Polsko), Muzeum v Glivicích (Polsko), Galerie MBWA Olkusz (Polsko), Litovel (Česká republika), Klimkovice (Česká republika), Beuningen (Nizozemsko)).
2011/2012 – výstava Syros Art 2011 (Poseidonia (Řecko), Galerie Linia (Vratislav, Polsko), Galerie Szalom (Krakov, Polsko), Muzeum v Nieborowě a Arkadii (Nieborów, Polsko), Galerie Na Najwyższym Poziomie (Rzeszów, Polsko)).
2012 – My z Grotowského, Galerie XXI (Varšava, Polsko).
2012 – Festival současné polské malby – Štětín 2012.

Samostatné výstavy:
2012 – Mořské podnebí, Dworek nad Regą (Nowielice u Trzebiatowa, Polsko).
2013 – Malba, Galerie U, (Varšava, Polsko)

MOTTO:
„a mezi černou mezi bílou
se hroutí nejistota barev“
Zbigniew Herbert, Dotek

Se Sylwiinou malířskou tvorbou jsem se setkal docela nedávno, a tak si ještě vybavuji dojmy, které toto setkání provázely – nejen v okamžiku, kdy jsem si prohlížel její práce, ale také ty, které mě následující den donutily, abych s tím sdělením nějak naložil, a nedovolily mi zůstat lhostejným. Vzpomínám si, jak jsem v sevření této vize usedl ke stolu, abych z náhle vypuknuvší nutnosti sepsal, co mi bylo sděleno – nechat si vše jen pro sebe a s nikým se nepodělit bylo v ten okamžik nemožné.
S odstupem času vidím, že je zde jedna nezbytná podmínka, máme-li být s to zachytit, co nám Sylwia předkládá. Abychom mohli plně procítit její práce, musíme vynaložit určité vnitřní úsilí. Musíme se alespoň na okamžik oprostit od vlastní perspektivy, nehledět do zrcadla, abychom se ve spolucítění otevřeli tomu, co obraz nese ve své podstatě, a dobrali se toho, jaký příběh nám vypráví. Pak už to nebude náš vlastní příběh, který si dokážeme dovyprávět sami, ale příběh někoho, kdo nám chce říct něco podstatného nejen o světě samotném, ale – a to je snad i důležitější – o člověku. Jen tak si můžeme vyslechnout pokračování onoho příběhu, který nás nyní dokáže obohatit a sdělit nám něco podstatného, co bychom při pouhém pohledu do zrcadla zahlédnout nemohli.
Sylwiina malířská tvorba tak nutí k určité spoluúčasti. Pokud nás někdy zatahuje do nevinné hry a ukazuje nám svět z bezprostřední, dětské perspektivy, tak jen proto, aby nám snadněji umožnila zahlédnout to nejpodstatnější a aby nás tak naše spoluúčast nestála přílišnou námahu. V tu chvíli autorka ví, že na totéž místo můžeme dojít cestami zcela odlišnými, a snaží se nám to sdělit různorodostí volených forem a témat. Zdá se mi, že tím, oč usiluje, je oblast neurčitého, tudíž nezobrazitelného, jež ve své skrytosti neustále určuje vše zjevné. Její dialog s neurčitým – k němuž se její práce vztahují – je vytvářen na poli protikladu mezi skrytým a zjevným. Takto vzniká určitý druh napětí či očekávání, jež z některých jejích prací můžeme vyčíst. A právě toto napětí, to věštěné tajemství, je pro mě hlavním tématem jejích dosavadních prací. Jednou je to jakýsi extrakt lidské substanciality, jindy něco jako duševní podstata, která obvykle zůstává skryta buďto v doslovnosti lidské tělesnosti, nebo v uchopitelné látce světa. Sylwia nás tak vybízí k otázkám ne toliko po umění, jako spíše po tom, co je člověk, co je to podstatné v něm - to, co je hodno naší účasti.
Kdysi jsem tuto tvorbu označil za „oduševnělé naivní umění“, jelikož s dětskou bezprostředností dokáže ukazovat to, co můj zamyšlený pohled už často nevidí. Sylwia nás svým živým okouzlením čistě lidským či ještě před-lidským nutí k zastavení jen proto, aby nás hned v dalším okamžiku nasměrovala k čemusi jinému, co jsme při svém hledění ztratili z dohledu – k něčemu, co je mimo tento okamžik, jemuž propůjčuje nekonečný rozměr.
Kdybychom se jen dokázali otevřít natolik, abychom mohli čerpat z té citlivosti, kterou nám Sylwia nabízí, byl by pro nás takto obohacený svět zajisté přívětivějším místem.

Maciej Kozikowski
>
Martina Pavelková

Kresby a malby tak trochu formálně připomínající Egona Schieleho svou naléhavostí a dojmem neustálé vnitřní bolesti... Bolest je dalo by se říci hlavním tématem Pavelkové, jejíž tvorba vyniká nejen svou různorodostí, ale také nenucenou otevřeností intimní zpovědi. Autorka nikomu nic nevnucuje, jen hlasitě a vizuálně přemýšlí a vypráví nám svůj příběh. Ryze ženský, plný melancholie a odzbrojující čistoty.

>
patrik kriššák
V případě Patrika Kriššáka je  postoj k tvorbě je v podstatě naplněním experimentu. Kriššák nepatří k tvůrcům, kteří by úzkostlivě respektovali předem vytvořený systém, a už vůbec nemá potřebu těsněji vymezit své teritorium. Jeho zájem je spíše těkavý, založený na intuici, s jejíž pomocí se chopí podnětů, které pak svobodně mixuje do mozaiky asociativních vztahů. Jeho obrazy a objekty proto nelze nahlížet jako solitéry, nýbrž třeba jako listy z deníku, do kterého si ukládá fragmenty žité reality. Jde o příběh bez hierarchie, a protože je síť Kriššákových mentálních pochodů někdy docela spletitá, vykazuje tak trochu prvky hermetismu.

Výňatok z katalogu WE/OUI, text Tomáš Knoflíček 2012
>
Daria Novotná

malířka 
akryly a oleje na plátně
záběry na krajiny, zejména u moře, které se podobají žánrovým obrazům, avšak s přesahem do sféry o smyslu bytí  a ironii osudu

>
Petr MotyčkaZaložil a vedl skupinu Pode bal a až do nedávna tvořil pod její hlavičkou. Skupina Pode Bal vždy pracovala s širokým spektrem přístupů od performancí a pseudoreklamních kampaní, k politickému aktivismu.>
Taťána Morová

Při pohledu na instalaci Taťány Morové „Identifikace ženy“ mě jako první napadla slova známé písně: „Budu všechno co si budeš přát...“. Taťánu zajímají především milostné vztahy, identita ženy – to, jak ji ostatní vidí. Neustále jakoby si kladla otázku, do jaké míry je žena jen tou poddajnou a lehce ovlivnitelnou bytostí?





>
Štěpán Molínmalba
záběry na noční Žižkov - fascinace touto částí Prahy
monochromatičnost maleb dodávající jim autenticitu 
>
Petr Lysáček

V jeho tvorbě hraje hlavní roli nevšední technika, recyklace a nápaditá hra s materiály a významy zobrazovaných předmětů. Jisté je, že Petr Lysáček je jedním nejvynalézavějších umělců posledních dvaceti let. Jeho práce ale nejsou pouhým technickým cvičením: díky humoru a ironii jemu vlastním odkazují k absurditě a relativizují obecně chápané umělecké hodnoty a vznášejí tak otázky po smyslu umění i života.

>
Alena KupčíkováDo širšího povědomí veřejnosti se Alena Kupčíková zapsala právě především svými "Chlupaticemi" - malbami za pomocí chloupků z ženského ohanbí. Ty získávají v současné době, kdy se opět dostává do módy neoholené pubické ochlupení, nový rozměr. >
Karel Kříž

Fascinace ženskou krásou, její silou a tím, jaký má na muže vliv: to jsou zřejmě hlavní atributy fotografické tvorby Karla Kříže, u něhož vidíme jasný vliv surrealismu a velkou dávkou osobní imaginace. Přirozené a bazální instinkty ženy, viděné mužem..tudíž propojené s pudy muže - dávají těmto snímkům další rozměr. Nejvíce je toto propojení znatelné na fotografii „Now I feel like a woman“, kde autor pomyslně vkládá své srdce do ženského těla. 

>
Natálie KrejníkováNatálie Krejníková
(*1982)
malířka abstraktních obrazů
akryly a oleje na plátně
>
František Kowolowski
Kowolowského multimedialita výrazu osciluje mezi „nestálými“ formami – instalacemi, které se projevují v „temporárním umíraní“, a živou až nezpochybnitelnou strukturou performance, která se zjevuje v kontradikci předmětu a tělesnosti. Spojení tělesnosti, prostoru, času a nestálost těchto prvků se rovněž přelévá do autorových rozměrných pláten.
>
Martin Koubek

Preferuje tělo ve vypjatých fyzických pózách nebo záběry na detaily. Vidíme odkazy na Bibli a černobílá barevnost dává fotografiím tajemný nádech. Martin Koubek dává podle svých vlastních slov přednost neprofesionálním modelkám, které jsou přirozenější a neprojevují se u nich naučené pózy. Tento přístup je na snímcích zřetelně znát, kdy nejde jen o zachycení ideálu krásy ale doslova o hru těla s veškerými jeho klady i zápory. 

>
Andrea KopeckáDo povědomí na umělecké scéně vstoupila velkoformátovými portréty. Postupně začala odhalovat více z malířského procesu a zaměřila se více na materiálnost malby. Její abstraktní struktury mají ale stále blízko k tělu a tělesnosti>
Lenka Klodová

Během performance na vernisáži výstavy AKT_ual Klodová pustila známou popovou skladbu „It 's rain main“ od Geri Halliwell. To bylo v přímém kontrastu se způsobem, jakým se pomalu a se studem zbavovala šatů – bez jakékoli exhibičnosti nebo umělé snahy o upoutání pozornosti. Skoro jako by stála před šatní skříní u sebe doma a zrovna se převlékala.. Později došlo k tanci ale za maskou z trička s nakreslenou holčičí tváří, která se později změnila ve smrtku. I v této akci se opět projevil typický autorčin hořko-sladký humor a pohled na prezentaci a exploataci ženského těla. 


>
Yit Kampak

Když divák ví o současném zázemí této výtvarnice, jakoby více vnímal a malby mu evokovaly tropický ráj a drsnost prostředí, ve kterém vznikly. Tomu přispívá i použití špachtlí a často použitá výrazná žlutá a červená barva. Objevují se opakované stěžejní motivy pádu, zániku, smrti a zmaru, doplněné o autorské texty. 

>
Alžběta Josefy
Z formálního hlediska je u Alžběty Josefy velmi zajímavá jemná barevnost a úmyslně omezená barevná škála používaných odstínů, což dodává jejím malbám jistý nádech tajemna. Použití detailu předmětů a těla chápu vždy jako reprezentaci určité obecné myšlenky, její představy o světě a jejím bezprostředním okolí. Často se zde objevují motivy uvěznění a fyzického překračování v ženském světě. Motivy jako Schránka, Maiko nebo pověšené baletní špičky jsou symboly z ženského, uzavřeného světa, plného dobrovolné bolesti. Tento zájem autorky potvrzuje i její vlastní zkušenost s baletem.
>
David JedličkaDavid Jedlička studoval u Daniela Balabána na Ostravské univerzitě. Jeho starší i nejnovější obrazy nezřídka oplývají osvobozujícím smyslem pro humor či situační nadsázkou a jsou vedle námětové čitelnosti především jedinečnými barevnými zážitky. Jedlička vyučoval do minulého roku na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde dodnes žije.>
Jakub Hvězda
Jakub Hvězda se svým zájmem o podstatu a esenci malířské hmoty patří mezi abstraktnější póly této malířské sestavy. Zkoušením nových kombinací olejových barev s práškovým pigmentem, působením lazur či syntetických barev jakoby oživuje "mrtvou" barvu v organickou hmotu. S tou poté pracuje jako s živým organismem s typickými fázemi zrodu, plynutí života a jeho zániku.

>
Aleš HudečekVyužití fotografie a následné narušení původního námětu zásahem čehosi nepatřičného se stalo jedním z typických prvků Hudečkových obrazů. Změnu a odklon od figurace přineslo narození dcery Olivie. Hudeček začal malovat obrazy, v nichž tematizoval nové, jiné vidění světa. Pokusil se malovat svět závislý na očích dítěte, svět z dětské perspektivy.>
Ján HrčkaU Jana Hrčky je celistvost malby a tématu velmi vyvážená až dochází k osobité intuitivní syntéze. Někdy by se mohlo zdát, že námět je jen jakýmsi dopovězením bohaté a široké škály jeho bohatého malířského jazyka. Ale je to jen prvotní klam. Hrčkovo malířské gesto v široké škálejeho výrazů je kontrolované právě rámcem konkrétního tématu. Ten mu právě poskytuje prostor k tomu, aby mohla vyniknout hutná barevná plocha, nebo naopak jemná lazura. Ačkoli ve svých posledních krajinářských motivech malbu zredukoval do rozpitých ploch, tak série staveb a architektur mu dávají možnost až sochařského budování barevné hmoty.

>
Veronika Hradička Holá

Její malby jsou částečné autoportréty, přičemž koncepce se celkem zásadně odlišuje od ostatních vystavujících vzhledem k sociálním konotacím z díla jasně vyplývajícím. „Tlustkokožka“ se autorce podobá jen v obličeji a chce sníst vychrtlého afro-amerického chlapce. Obě postavy jsou odděleny barevností pozadí aby se zdůraznila juxtapozice jejich postavení. Těla jsou v obou případech nejen fyzickým extrémem, které můžeme interpretovat jako dvě zásadní polohy oproti ideálu...


>
Zbyněk Havlín

Zbyněk Havlín se dívá na krajinu a svět očima zasněného pozorovatele. Jeho obrazy jsou znázorněním pohybu v přírodě a tedy i přírody samotné ve své absolutnosti, permanentnosti a zároveň tajemnosti a moci. Vidíme na nich vždy náznaky něčeho konkrétního, tušíme, na co se díváme, ale většina zůstává skryta. Zbyněk Havlín čerpá z přírody aby si o ní vytvořil vlastní iluzi a je až překvapivé, jak bezprostředně ji z jeho díla cítíme. Když se na ně díváme delší chvíli, pomalu nám dochází smysl toho, že umělec odhaluje své vnitřní pochody ve snaze aby se odhalil, spojil s ostatními. Nikdy ale neodkrývá vše, i kdyby se snažil sebevíc.

>
Jan Harantmalíř 
student 4. ročníku ateliéru Michaela Rittsteina
přirozená, spontánní malba 
>
Aleš Fulínmalba, grafika>
Vladimír Franz
Prof. Dr. Vladimír Franz je přední český hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský pedagog a také příležitostný publicista, básník a dramatik. Od počátku 80. let skládá scénickou hudbu, za níž získal řadu ocenění, věnuje se rovněž volné hudební tvorbě a kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové. Od roku 1991 působí jako pedagog na Divadelní fakultě AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby, přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU. Od února 2014 je poradcem ministra kultury Daniela Hermana.
>
Roman Frantapředevším malíř, ale věnuje se i fotografii a instalacím
obrazy složené z těl brouků jako symbolů sociálních vazeb
ironizace ženského aktu


>
Pavel FormanPracuje napříč Evropou, poslední rok a půl měl ateliér v USA, kde také přednášel dějiny umění a vedl ateliér malby. Forman realizoval řadu nástěnných projektů v Evropě a USA, ale nejbližší je mu malba stojící na pop kultuře, hororu a sociálním realismu.>
Alexandra DragomirPráce Alexandry Dragomir jakoby odkazovala a po svém žensky přetvářela kresby aktů starých, barokních mistrů. Diváka ale nenapadá nijak výrazně, že by zde hledal konotace, nebo narážky na gender, pojem "gaze" a podobné záležitosti tak často spojované s ženskou tvorbou. Alexandra Dragomir se nebrání předsunutí čiré nahoty a intimity modelu pohledu diváka, kdy marně hledáme konceptuální, nebo feministické, někdy až prvoplánově agresivní konotace. Její tvorba je jemná a současná zároveň. Vyzdvihuje fyzickou ženskou, čistě estetickou krásu, kouzlo okamžiku, chvíle zamyšlení.. 

>
Eva del Risco Koupová

Obrazy Evy de Risco Koupové vznikají procesem jakéhosi „tichého rituálu“ – typickým ženským úkonem – vyšíváním. Kromě toho kombinuje tuto techniku s kresbou, malbou a negativy rodinných fotografií přenesenými pigmentem na plátno. U větších pláten – Polyprostorů – lze najít odkaz na autorčino vnímání kreativních procesů u člověka, které mohou mít ve výsledku přes obřadní charakter až význam asketicky- stereotypní, jenž se podobá principům mřížky, nebo algoritmu.

>
Cristian del RiscoJeho obrazy sami za sebe vypovídají o jeho minulosti a dětství stráveném na Kubě. Nová série je výjimečně méně výrazně barevná, než je tomu v jeho dosavadní tvorbě, kde v mnoha případech barevnost jasně odkazuje na karibské prostředí. Téma výstavy pojal Cristian jako intimní zamyšlení se nad souvislostí mezi povoláním a osobností šamana a umělce v ryze subjektivní rovině.K tomu využívá mini malistickou formu, lehkou hravost a symboliku tolik podobnou ilustracím knih pro nejmenší. Závažnost jeho maleb tím ale neklesá. Naopak: divák je udiven, s jakou samozřejmostí bylo i tuto technikou docíleno umělcova typického výrazu i pro téma šamanismu.>
Milan David
Je absolvent scénografie na Divadelní fakultě AMU, fotograf, scénograf a pedagog DAMU. Pracoval v celé řadě českých i zahraničních divadel (Slovensko, Polsko, Rusko, Španělsko, Argentina, USA). Od r. 1986 vytvořil více než 150 jevištních výprav, zčásti i s kostýmy.
>
Helen Čubová

Všestranná autorka, jenž fascinuje svou nesmírnou energií, která se projevuje nejen ve výtvarné tvorbě, ale také v její grafické, básnické a promotérské činnosti. Ani nedávno přibyvší role matky tuto energii nijak nezmenšila. 

Ve volných chvílích mezi starostmi o dítě vznikají spontánní a velice intenzivně divákovy emoce zasahující perokresby. Nikterak nepovolila ani tvorba básní a deníkových záznamů. Toto neustálé „psychické obnažení“ výtvarnice má sice tedy různé formální roviny, ale vždy se jedná ve své podstatě o akt jako stav nebo myšlenku. Síle tvorby dopomáhá nemalou měrou i velice svébytný a neustále se rozvíjející rukopis, nezávislý a záměrně osvobozený od akademického, výtvarného školení. Vidíme zde náznaky, tvary ženského těla i jiné vizuální vjemy. Helen Čubová prezentuje samu sebe velmu otevřeně tak, jak chce aby ji viděli ostatní. Opakovaně se objevují motivy zárodku, plodu, zrození, odkazy na pramáti Evu a síla ženy zde tak pryští a vyvěrá jakoby vyšla se samotné její podstaty... 

>
Tereza ČernáTereza Černá se narodila roku 1988, studovala střední grafickou školu a v roce 2012 absolvovala v ateliéru malby u Daniela Balabána na Ostravské univerzitě. Výstava obrazů, která probíhala v galerii Artatak, nesla název Mystery garden. Tato výstava představuje aktuální tvorbu prezentovanou tajemným a pestrým světem rostlin v konfrontaci se staršími obrazy z několika předešlých let.>
Denisa BelzováDenisa Belzová
* 1980 v Brně
malířka industriálních krajin, teoretička industriálního umění
akryly, oleje na plátně


>
Miroslav Bednář
Zabývá se malbou, skulpturou – instalací v rámci architektury, designem (nábytek, interiéry). Z neestetických prvků vytváří jinou estetiku nebo také naprosto současný jazyk odrážející složitost naší přítomnosti. Mísí prvky nižší a vyšší kultury, pokleslý žánr se vznešeným.
>
Alena Anderlová

V obrazech Aleny Anderlové se prolíná sociální pohled na realitu s osobní fikcí. Maluje svůj vlastní, napůl imaginární svět, kdy na malbách s indiány, zajíci, sportovci nebo plavci na matracích hraje paradoxně největší roli pozadí, z něhož jako ze snového oparu vystupují konkrétní osoby a věci. Ve svých obrazech Alena Anderlová také často ironizuje a staticky zaznamenává běžné lidské úkony a pohyb, například výkony sportovců. Inspiraci nalézá také během svých toulek přírodou.

>
Darina Alster

Darina Alster se již dlouho ve své tvorbě orientuje na témata jako je čas, víra nebo polarita technokratického a duchovního světa. Tělo ženy vnímané jako napůl lidská bytost a napůl jakýsi víceruký kyborg – jsou zde opět živé elementy úmyslně propojené s technickými prvky společně s drsnější stylizací. Vidíme rozpor toho, jak je žena vnímána navenek a jak se cítí uvnitř. Její pocity jsou stálé, ale role a podoba transformována podle přání pozorovatele a toho, kdo ji vládne, kdo hýbe s touto napůl živou loutkou...


>
Tereza Haszprunarová*1986

Na fotografiích této všestranné výtvarnice žíjící v Londýně se v tmavém, fantakskním lese, plného nástrah pohybují něžné dívčiny jako bezbranná stvoření. Přitom nejde o konkrétní bytosti, ale každý ze snímků je symbolem určité fáze života - od narození, před vylítnutí z rodinného hnízda a zdolávání nástrah  dospělosti, až po vyspělou moudrost a klid. Tento výklad lze brát objektivně i subjektivně z hlediska osobních zkušeností autorky.
>
Eva Růžičková*1981
designérka šperků
studovala VŠUP v ateliéru Evy Eisler
prsteny, korkové vázy
>
Anna Havlíková Steinerovádesignérka šperků
originální šperky postavené na kontrastu mezi banalitou a ušlechtilostí
stříbro, lepenka, plyš, niť
>
Richard Augustin
nar. 1975 v Praze.

Richard Augustin je úspěšný český malíř na vzestupu. Jeho díla jsou současně prodejně velmi úspěšná i v zahraničí (Amsterdam, Indické Goa etc.) V rámci svých několik cyklů (LIFE, PERSONA, 3D)  se v rámci autorské tvorby nechává volně inspirovat tvorbou Matisse, Picassa, Warhola i Josefa Čapka a hledá tak vlastní eklektický rukopis.


Většina děl jsou oleje na plátně, překvapí však i objekty.
Jeho díla jsou vášnivá i mírná, perfektně zachycují danou atmosféru, často skrývají příběh nebo Augustinův osobitý humor. Lze objednat i vytvoření vlastního obrazu na zakázku.






V tom případě je Augustin skutečným mistrem v zachycení například genia loci místa, instituce, formy, situace, osoby, vztahu několika osob nebo krajiny.

Srov. obraz Themis (soutěž pro interpol), 
Tvůrčí zahálka (filosofická fakulta ff UK - především katedra filosofie)
Na plovárně (jez u Vltavy) etc.

uvedené a další obrazy jsou na prodej,
obrazy z galerie níže mezi 9 a 24tisíci Kč,
napište nám, možno vyzkoušet přímo v interiéru
>


FB Tumblr Youtube

Galerie ARTATAK

Bystrá 761, Hala 12
Horní Počernice
Praha - 193 00


otevírací doba: denně 11-19 hod,  informace o vstupu  na vrátnici areálu

nebo možnost prohlídky s galeristkou: kdykoli po telefonické domluvě na tel: 606 746 377


mapavlak,

kudy k nám

GPS 50°6'53.402"N, 14°36'5.728"E


Office:

Křesomyslova 23
Praha 4 - 140 00


+420 605 246425
info@artatak.cz

team ARTATAK

video365


pronájem: promo akce, eventy, koncerty

ENCZ